Nová studie: Ženy berou o čtyři tisíce korun méně
Rok po promoci berou ženy ve svém zaměstnání na srovnatelných pozicích až o pětinu méně než muži. Se stoupajícím věkem se rozdíl ještě dále zvyšuje. Po 10 letech pak muži berou až o třetinu více.
Uvádí to studie americké nadace American Association of University Women. A podobné to je i v Česku.
Téměř ve všech odvětvích hospodářství ČR jsou ženy ve stejných nebo srovnatelných profesích odměňovány hůře. Podle posledních průzkumů představoval plat žen v roce 2006 pouze tři čtvrtiny platu mužů. Ženy tak ve srovnání s muži vydělávají v průměru až o 4 000 korun méně na stejné nebo srovnatelné pozici.
Můžou za to děti?
Tento problém je chápán jako určitá přetrvávající forma diskriminace ženy. Zaměstnavatelé se však hájí tím, že nabídnutou mzdou nebo platem reagují na celkovou situaci na trhu práce a především na rizika zaměstnávání určitých skupin pracovníků. U mladých žen je to například dlouhá mateřská dovolená a následné problémy s častou nemocností dětí.
Lze se také setkat s případy, kdy jsou ženy s dětmi odmítány na
stejné místo, na které je později přijat muž se stejným vzděláním a
srovnatelnými zkušenostmi či praxí.
O tom, že přes tyto
vyskytující se případy zřejmě nepanuje v přístupu k zaměstnání obecně
na českém trhu práce diskriminace, svědčí i vysoká zaměstnanost žen,
která patří k největším v Evropě.
Podíl ekonomicky aktivních žen na celkovém počtu žen činil v roce
2006 v ČR 48 procent, když vyšší byl už jen v Dánsku. Nutno podotknout,
že tato vysoká zaměstnanost žen v ČR je částečným dědictvím
socialistického totalitního režimu.
Jak je tomu v EU?
Členské země EU se potýkají se stejnými problémy v této oblasti jako ČR. Stejně jako u nás, tak i v EU ženy, až na výjimky, vydělávají méně než muži. Děje se tak i přesto, že v EU musí ženy i muži na základě evropské legislativy dostávat stejnou odměnu za s stejnou práci.
Problémem je, že dokázat skrytou diskriminaci (pokud se skutečně děje) příslušnému zaměstnavateli je velmi těžké a někdy dokonce nemožné. Zaměstnavatelé se hájí systémem motivačních bonusů a prémií jednotlivým pracovníkům či flexibilitou a přístupem daného zaměstnance ke své práci. Tím do jisté míry legalizují odlišné odměňování mezi muži a ženami.
V EU však existují výjimky, které jsou však způsobené především zásahy státu do této oblasti. Tak například v Portugalsku vydělávají ženy pracující ve veřejném sektoru více než muži o téměř 8 procent. Stejně tak je tomu u žen ve veřejném sektoru v Itálii, kde ženy vydělávají o jedno procento více než muži.
Státy se tak snaží dát příklad soukromému sektoru aby více zvýhodnil ženy v pracovním procesu. Rozporuplnost tohoto řešení je zřejmá. V ostatních zemích EU je situace podobná ČR. V Německu tak plat žen pracujících v soukromém sektoru dosahuje v průměru jen 73 procent platu mužů, v Řecku 79 procent, V Rakousku 76 procent.
